horko, vole! mysleli jsme si, jak jsme vyzrali nad monzumovymi desti, ktery v podstate v kazdy zemi zacinaji tesne po nasem odjezdu... jen jsme zapomneli na informaci, ze tesne pred obdobim destu jsou ty nejvyssi teploty, takze se v podstate od ciny pohybujeme stale mezi 30-45 stupnu celsia a to bohuzel i v noci. da se to prezit, ale to neustaly koupani ve vlastni stave mi prinasi myslenky o tom, jak krasna musi byt smrt umrznutim... ach. mne se jeste podarilo tesne pred odjezdem z thajska diky mrazivy klimatizaci v sky train v bangkoku chytnout nachlazeni. a zit v tomhle klimatu se zvysenou teplotou je asi stejne prijemny, jako jit do sauny v norkovym kozichu :)
thajsko melo slouzit hlavne jako odpocinkova destinace. mesice pred tim jsme na jakykoliv lelkovani proste nemeli cas. z bangkoku jsme si na par dni odskocili na ostrov koh samed, kterej v hlavni sezone diky priznivy vzdalenosti od bangkoku praska ve svech. nicmene pri nasem pobytu tam nebyl vubec nikdo (krome sexualnich turistu ze zapadni evropy, ktery si v bkk na tejden „pronajmou“ pritelkyni a na ostrove se maji strasne radi). az na miste po ulozeni do pisku jsem poznal, ze vic nez hodina pobytu na plazi pro me znamena naprosty peklo. odpocinek jsem tedy prelozil na neurcitou a vyjeli jsme na terennim skutru hledat tyhlety panoramata a ja se pozdeji sam vydal hledat, co se skryva pod poklickou tohohle tropickyho raje... (najdete ve fotkach). cekal jsem spoustu veci, ale horici skladka plastu s prilehlou vesnici (kde lidi zijou v tom toxickym kouri), prasata pozirajici lektvar s odpadku s primesi plastu, to me jako trochu prekvapilo. do vesnice jsem sel jen na chvilku, mel jsem trochu strach, ze bych se mohl stat obsahem toho kotliku. pri odchodu mi jednim staresinou byla nabidnuta jeho dcera; snad je moje odmitnuti moc neurazilo.
pak jsme jeli jeste na par dni k rece kwai a pak jsme vyrazili vlakem z bkk to kambodzi. zminku si zaslouzi i prechody pres hranice mezi thajskem, kambodzou a laosem. samozrejme se nam prici platit pri prechodu smysleny poplatky celnikum („it’s lunch time, sir. two dollars more each person“ :). to v nich ovsem vyvolava silnou nevoli, ktera znamena, ze nas nechaji stat pul hodiny u okynka nebo posilaji zpatky odkud jsme prisli (coz technicky tezko proveditelne, protoze u hranic siroko daleko nic neni a nas odvoz uz je pryc). tyhle zmetci si denne prijdou na pekny penize, ale od nas nic jeste nedostali, tak snad az do vietnamu projdeme s cistym kontem.
kambodza je jedna z nejvic zaminovanych zemi sveta (aspon dle pruvodce) a pro me taky nejsmutnejsi zeme, kterou jsem zatim navstivil. dusledky zverstev, ktery se tam staly po skonceni valky ve vietnamu a za vlady rudych khmeru a pol pota, jsou videt na kazdym rohu. 40% obyvatel je mladsi nez 15 let, na ulicich potkavate lidi bez koncetim, slepce, s popalenym oblicejem nebo jinak znetvoreny. stejne tak v lidech zustava bojovy duch. majitel hostelu, v kterym jsme bydleli v siem reap, byl pet let ve valce, ma asi 150 centimetru a byl to strasnej kamarad... az do doby, nez jsme odmitli jeho tuk tuk taxi (motorka s vozikem) a jeli s konkurenci. :) po navratu nazval vsechny cechy lharema, celou evropu lharema a nikoho z nas tam nechce. mame to vyridit nasemu prezidentovi a uz nemame do kambodzi jezdit. tak a je to ;)
na dalsi kecy neni cas, takze treba priste.
